DERNIÉRA: Bratři v poli se rozloučí 20. dubna v Minoru. Přijďte uložit Dageše s Mapíkem k zimnímu spánku

Bratři v poli

16 fotografií

Stačí kousek místa někde stranou, pár klacků a parta kamarádů, a můžete zažít všechna dobrodružství, co vás napadnou. Hra plná písniček, fantazie a kamarádství podle úspěšné dětské knížky Jany Šrámkové.

Na první pohled byste si knížečky Jany Šrámkové s ilustracemi Markéty Prachatické na polici v knihovně nebo knihkupectví ani nemuseli všimnout. Je drobná, nehýří barvami, nevnucuje se pozornosti. A přitom, střapaté obrázky, poetický jazyk a hlavně příběh sysla a hraboše, kteří si tak dlouho hrají, až objeví sílu přátelství, si vás musí získat. Stejně jako si získali nás.

Režisérku možná na knížce zaujalo v prvé řadě téma zlobila Dageše - hraboše, který si prostě nedokáže pomoct a kde může, tam si zaškodí. Má z toho legraci a sám by se snad ani nedokázal zastavit. Ale nikdo tu na světě nejsme sami. A možná na každého Dageše (a kousek Dageše, který v sobě jistě nosíme všichni) čeká někde nějaký Mapík, sysel, kluk odjinud, přistěhovalec ze zatopeného pole, který se na nikoho nedívá skrz pracky a je rád za společnost. Je to také téma různorodosti a jinakosti, které se dokáže potkat v prostředí her.

Dramaturga zas lákala v prvé řadě hravost knížky. Dageš a Mapík jdou z jedné hry do druhé, jsou to hry „na...“, čili hry plné příběhů a dobrodružství - jezdí se tu formule, bojují tu rytíři, Sahara je za rohem a vesmír na dosah ruky. Prim tu hraje fantasie. To není malá věc.  Vždyť divadlo na tom není jinak.

A když to dali dohromady a mysleli přitom na kupu dětí z Mladšího souboru, nějak sama z toho vyplynula  základní situace a prostor pro naší hru. Nebudeme se jim do toho moc plést, stačí jim na to plácek, kde jsou na hru zvyklí - hřiště. Protože na hřišti může být syslem nebo hrabošem chvíli každý a každou chvíli někdo. A taky se sem vejde celý vesmír.

A pak už jen stačilo získat pro tu myšlenku scénografku. Poprosit autorku o pár písňových textů, abychom něčím divákům vynahradili nepřevoditelné ilustrace. A převést je do hudby.

Představení je vhodné pro děti od 5let.

Premiéra 25. dubna 2023 v Divadle Minor.

Nahoru dolů,
bude to dlouhý,
čeká nás daleká cesta.
Komu se poštěstí do kosmu letět,
jednomu hraboši ze sta?

Nahoru dolů,
bude to dlouhý,
drž se mě radši pevně.
Kolik už myslíš kroužilo syslů
orbitem planety Země?

Jeden jsi ty,
jeden jsem já,
bratři jsme v poli
i hvězdokupách!
V mlhovinách,
černých dírách,
v oceánech, v horách, na rovinách!

Dva okruhy Mléčnou dráhou
nahoru dolů,
za Jupiter doprava,
lítáme v tom spolu, 
lítáme v tom spolu.

Tady si sednu a napíšu báseň

já míti židli
velké JANDL na ní vzadu státi
když já někdy nevěděti
býti já to či nebýtí
musiti si jen sednouti
a čekati až mi někdo
zezadu to pošeptati

„Pomocí experimentálních formulací máme zcela nově poznat jazyk." Takovýto požadavek na slovesné umění vznesl v 60. letech německý básník a esejista Franz Mon. A podobně ho vznáší i drobná inscenace „Tady si sednu a napíšu báseň", složená z textů rakouského básníka a dramatika Ernsta Jandla.

60 fotografií

Rodilý Vídeňák si ve svém žánrově nesmírně bohatém díle zakládal mimo jiné na tom, aby jeho básně byly recitovány a čteny nahlas (tzv. Lautgedichte). Jedině tak totiž vynikne jejich důmyslná jazyková struktura a chudoba tradičních čtených básní, plných pseudobásnických floskulí. Usiloval o to, aby každý jeho text budil dojem nového, neslýchaného, nezatěžkaného adamitského jazyka.

Dismanův rozhlasový dětský soubor se pomocí Jandlových textů pokusí dotknout problémů a nástrah básnické (a tedy i jazykové) tvorby