Děti se ptají jako Ježíškova vnoučata

S kytarou, zpěvníkem a mikrofonem Dismančata navštívila zařízení v Mělníku, Berouně, Praze a Sedlčanech. Na programu ale rozhodně nebyl jen zpěv.  Malí rozhlasáci měli jako vždycky připravené otázky - tentokrát hlavně ty vánoční. Dostalo se ale i na rady, které by zkušení lidé chtěli dětem předat. Takto například praomluvila paní Šubrtová z domova v Berouně. „Přála bych vám, děti, aby za vás už nebyly žádné války. Aby lidi nenapadaly tak ošklivé věci. A aby jeden stát nenapadal druhý.”

Cesta k odpovědi na některé dětské otázky byla sice místy klikatá, senioři ale v takové situaci vždy reagovali humorem. „No jo, já vím, že ses na něco ptal, ale já se kamarádím s Alzheimerem a úplně jsem zapomněla, co mám říkat,” vysvětluje s úsměvem jedna z klientek Ústavu Palata na pražském Smíchově.

Zaskočení ale občas byli i malí reportéři. Odpovědi se jim občas nedostalo a ne kvůli tomu, že by chtěl někdo něco tajit. Takto své zážitky popsala mladá reportérka Meda: „Někteří dědečkové a babičky naše otázky třeba i slyšeli a rozuměli jim, ale už prostě neměli sílu odpovědět. Sice nás to hodně poučilo o tom, jak může stáří vypadat, ale občas to bylo fakt smutný. Ale myslím, že je aspoň potěšilo, že jsme si společně zazpívali koledy.”

Pro malé reportéry ale bylo natáčení poučné ve vícero směrech. Desetiletá Luisa si například připomněla, že pocity seniorů můžou být rozmanitější a barevnější, než si člověk může myslet, stejně starý Damian vyzdvihoval skvělou paměť některých klientů, se kterými se setkal, a devítiletý Prokop si uvědomil, že musí občas mluvit víc nahlas než doma na maminku.

Podpořit Ježíškova vnoučata můžete nejen osobní návštěvou, ale také prostřednictvím webu. Tam najdete seznam všech přání seniorů, která ještě čekají na splnění.