Jako první Evropané propadli čaji Němci ve Východním Frísku. A závislí jsou na něm dodnes
Kdybyste měli hledat region, který je posedlý pitím čaje, asi by vás napadla Anglie a pak už leda Japonsko, Čína a možná ještě Rusko. Obrovská bašta takzvaných čajíčkářů je ale také v Německu, a to v jeho severozápadním cípu na pomezí s Nizozemím – ve Východním Frísku.
„Normální Němec vypije 25 litrů čaje ročně. My ve Východním Frísku se držíme asi na 300 litrech,“ říká historik Henning Priet a dolévá mi do šálku, abychom ten průměr ještě zvýšili. Sedíme v muzeu firmy Bünting v městečku Leer, kde to celé začalo.
„Jako první přivezli čaj do Evropy Holanďané, takzvaní Západní Frísové. A my jsme to od nich rychle odkoukali. Dřív než Angličané a všichni ostatní – už kolem roku 1610,“ upřesňuje.
Čtěte také
„Lidé byli tenkrát posedlí vším, co zavánělo exotikou. Všichni to museli vyzkoušet. Vlastně to bylo přesně naopak, než dneska: řada lidí nechce žádné novoty, zato tenkrát je rádi přebírali.“
„Nur Tee muss sein“
Z čaje se okamžitě stal symbol luxusu. Kvůli ceně to bylo pití jen pro bohaté, jenže i chudší se brzy potřebovali předvést.
„Dnes to nestojí za řeč, ale tenkrát jste na jeden pytlík čaje vydělávali tak 150 hodin. Takže lidé to pak louhovali donekonečna. Vlastně jim ani nešlo o chuť, hlavně chtěli sousedům ukázat, že na to mají,“ směje se Henning Priet.
Kultura pití čaje byla ve Východním Frísku taková hra – člověk chtěl ukázat, že pro svého hosta připravil to nejlepší. Čím tmavší čaj, čím větší kousek cukru a čím hezčí porcelánový servis, tím větší uznání od ostatních.
„Ve východním Frísku se dolnoněmeckým dialektem říká: ‚Bez čaje zemřeme. Káva, pivo, víno – všechno je na nic. Jen čaj.‘“
Jak se pilo za Hitlera
Téhle posedlosti si všiml taky režim, který toužil po ovládnutí celé Evropy. A snažil se na to připravit.
„Nacisté si vzali z první světové války poučení: Pokud Němcům nezajistí jídlo a pití, pak se začnou bouřit. Takže z okupovaných zemí sváželi všechno, co mohli. Až do kapitulace tak žádný ‚arijský Němec‘ nehladověl a žil na úkor ostatních,“ vysvětluje historik.
„Úřady po celé říši zkoumaly, jaký region co potřebuje, a Východní Frísko samozřejmě požadovalo čaj. Takže těsně před válkou se ve zbytku Německa zabavil všechen volný čaj a poslal se do továren, které z něj vyrobily takzvanou válečnou směs, aby byly zásoby na léta dopředu.“
Království za čaj
Nedostatek čaje se tak projevil teprve po válce. A černý obchod ve Východním Frísku žil jen jednou jedinou věcí – prodejem čehokoliv výměnou za malý pytlíček lístků.
„Můžeme se na to podívat ze dvou stran: Čaj obsahuje kofein, takže by se dalo říct, že místní byli na jeho přísunu tak závislí, že bez něj nemohli žít. Ale já se kloním spíš k druhé teorii. Šlo o symboliku. Lidé si říkali, že si nechají líbit leccos, ale čaje se nevzdají. Svět se klidně může bořit, hlavně když před sebou máme plný šálek,“ dodává Henning Priet.
Východní Frísové dneska podle něj ani neví, proč tolik čaje pijí. Když už je to ale tak dlouhá tradice, tak by ji byla škoda porušit.
Související
-
Čaj se sinhálsky řekne te. Na Srí Lance se ho naučil zpracovávat mladík ze Slovenska
Aby někdo uměl vypěstovat, vyrobit a prodat dokonalý čaj, nemusí být ani z Číny, ani z Indie. Může pocházet třeba ze země žita, brambor a borovičky.
-
Tajemství japonského čajového mistra nespočívá jen v dokonale připraveném nápoji
Když se řekne čajový obřad, leckdo si možná představí tichý ceremoniál plný pravidel. Čajová škola Edosenke se sídlem v Tokiu se ale rozhodla pravidla trochu uvolnit.
-
Pouliční prodej horkého čaje je turecká specialita. Pije se ředěný a ze skleniček
V Turecku je popíjení čaje mnohem méně spirituální a rafinované. Přesto k tamní kultuře neodmyslitelně patří.
