Karel Hvížďala: Válka na Ukrajině a hlad jako zbraň
V roce 2019 podle ředitele Světového výživového programu pro Německo, Rakousko a Lichtenštejnsko Martina Fricka bylo na světě 135 milionů hladovějících lidí a v roce 2023 je to již 345 milionů. Dříve se hlad týkal hlavně zemí jako je Somálsko a Eritrea, dnes trpí hladem lidé v 79 zemích.
Na příčinách nedostatku potravin se podílejí války z 60 procent. A dlouhodobě nejsme schopní řešit situaci v zemích, kde se s hladem potýkají již léta, a to je Afghánistán, Sýrie a Jemen.
Čtěte také
V 66 zemích inflace zdražila jídlo o 15 procent a v Libanonu a Venezuele o 100 procent, a to za situace, kdy ceny za potraviny jsou nejvyšší za posledních deset let. Jako příklad se uvádí Libanon, kde ještě v roce 2019 stály tři litry jedlého oleje tolik, co dnes stojí jedna lžíce.
A právě v této situaci vypukla válka na Ukrajině a přes noc největší vývozce obilovin přestal fungovat. To odnesly země v severní Africe, v jižní Africe, na Blízkém Východě a v Latinské Americe. Vladimír Putin použil hlad jako další zbraň ve válce proti Ukrajině: chce, aby svět donutil Ukrajinu k ústupkům.
Absurdní na této situaci je, že krize se netýká produkce potravin, těch je dost, ale lidé si je nemohou koupit, protože nevydělávají dost peněz a přitom jen v Německu 36 procent potravin končí v odpadkových kontejnerech a 60 procent pšenice se používá jako krmivo pro zvířata a 17 procent jako biologické palivo.
Čtěte také
Otázka zní: Jak, kromě toho, že bychom měli s potravinami šetřit, bychom měli zabránit tomu, aby se situace více nedramatizovala, a do Evropy nepřišly miliony lidí z Afriky a dalších zemí?
To by vyžadovalo znovu zúrodnit území v severní Africe. Často k tomu stačí málo: V severní Nigérii vyhloubily v extrémně suché zemi žlábky, aby zachytily déšť, kterého tam za rok spadne jen 250 až 350 milimetrů, což není víc než sklenice vody, ale i to stačí k tomu začít obnovovat celý ekonomický systém. Nebo hloubí jamky, do kterých dávají hnůj a slámu a na něj pokládají sazenice stromů, kterým stačí jen trochu vlhkosti, aby se ujaly.
A díky této práci je možné během málo let vytvořit mikroklima, kde i mimo dobu dešťů začne častěji pršet. Současně je třeba se v jednotlivých zemích soustředit na místní rostliny, jako v Indii na čočku a v západní Africe na proso. Tyto potraviny jsou výživnější, a navíc nepotřebují tolik vody.
Shoda na jednom modelu
Čtěte také
Zatím tyto projekty představují asi čtvrtinu pomoci hladovějícím zemím. Zbytek obstarává dovoz potravin a peněz. Nejvíc přispívají Spojené státy, kde v průměru každý obyvatel věnuje hladovým lidem 22 dolarů a druhá největší hospodářská velmoc, jakou je Čína, nedává ani cent.
Zlepšení proto vyžaduje mezinárodní shodu na jednom modelu, na kterém se musí podílet i střední Evropa, chce-li se bránit masovému přílivu emigrantů. Bránit jejich příchodu na hranicích problém neřeší.
Jára da Cimrman na otázku: „Možná si říkáte, proč takhle nepřemýšlíme?“, odpověděl: „No přece proto, že to organizujeme.“
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
