Miloš Rejchrt: V médiích by vedoucí pracovníci měli umetat cestičky

Rozhlasové prostředí důkladně poznal zejména během svého působení v redakci náboženského vysílání Českého rozhlasu, kterou v letech 1997 až 1999 vedl. Dodnes je zván do studia mimo jiné k zamyšlením a úvahám, soubor textů z rozhovorů s Petrem Baďurou v letech 2003 až 2016 vyšel knižně pod názvem Dveře se otvírají. Jeho adresná dikce, opírající se o pečlivou a promyšlenou přípravu, je posluchačům důvěrné známá, blízká a veskrze srozumitelná:       

Ve své kazatelské službě i v rozhlase jsem objevil žánr zapsaného mluveného slova. Když píšu kázání nebo úvahu ro rozhlasu, tak nepíšu literaturu, nýbrž zapisuji, co se chystám povědět. A k tomu také patří, že si představuji, ke komu mluvím.

Miloš Rejchrt se v poslední době s oblibou podepisuje jako „evangelický farář ve výslužbě“. Formálně je sice vyvázán z rutinních povinností kazatele Českobratrské církve evangelické, stále v sobě však nedokáže zapřít energického, temperamentního a přesně formulujícího glosátora i diskutéra, někdejšího mluvčího Charty 77. Nedávno se například otevřeným dopisem ostře vymezil proti pochybnému stanovisku představitelů několika našich církví.

„Cítil jsem potřebu vystoupit proti církevním představitelům, kteří se ve svém dopise nešetrným způsobem otřeli o neziskové organizace. Přitom tito lidé, kteří konají dobro, nechtějí být lhostejní, potřebují spíše povzbudit – a ono se jim místo toho dostane úsměšku.“

Miloš Rejchrt patří k důrazným zastáncům svobody slova v mediální oblasti. V tomto smyslu podporuje principy, za nichž by v demokratické společnosti měla působit stěžejní veřejnoprávní média (sám byl ostatně členem Rady České televize).      

„Jsou také instituce, kde se nevyrábí, ale tvoří, například média. V nich by vedoucí pracovníci neměli překážet, ale umetat cestičky. Nejsou to totiž oni, kdo vytvářejí konečný produkt, to jest třeba produkt rozhlasový.“