Vydržet tak dlouho, dokud nebudu trapný, přeje si Miloň Čepelka k 85. narozeninám

Rozhlasová kolébka

„V rozhlase jsem dělal první krůčky do světa kultury a umění, kterých jsem si považoval. Rozhlas je moje kolébka,“ vzpomínal v roce 2012 Miloň Čepelka na své rozhlasové začátky. O práci v budově na Vinohradské ale přemýšlel ještě dlouho před rokem 1961, kdy do Československého rozhlasu nastoupil.

„Když jsem byl malý, tak jsem ho vehementně poslouchal, a dokonce jako čtrnácti- nebo patnáctiletý jsem napsal rozhlasovou pohádku,“ usmívá se.

Čtěte také

Divadlo milujeme tak, že asi budeme hrát až do smrti, usmívají se Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. Jubilejní 55. sezónu zahájili na Radiožurnálu

Coby reportér byl Miloň Čepelka mimo jiné i součástí protiokupačního vysílání v roce 1968. Na 21. srpen měl prý ale původně jiné reportážní plány – natáčení v západočeských kasárnách, kam dokonce málem i odjel. „Šel jsem směrem na autobus a proti mně se objevil na motocyklu kolega z redakce Zdeněk Svěrák. Řekl mi, co se děje, sedl jsem za něj a jeli jsme na Václavák,“ vypráví.

Krycí jméno Miroslav Andrš

Ještě předtím, než by nastupující vedení Miloně Čepelku za účast na protiokupačním vysílání z rozhlasu vyhodilo, odešel redaktor a divadelník sám. Z vysílání ale jeho rukopis definitivně nezmizel. Například hru Trofej, kterou v roce 1986 v rozhlase zpracovala režisérka Hana Kofránková, vydal Čepelka pod jménem svého spolupracovníka Miroslava Andrše.

Hlas Miloně Čepelky ale nechyběl ani ve vysílání samostatného Českého rozhlasu. Pro ten připravoval například pořad Z nepohody do pohody, který se zabýval českou dechovkou.

Ve vysílání Českého rozhlasu mluvil Miloň Čepelka i o svých dnešních pětaosmdesátinách. K těm by si podle svých slov přál vydržet tak dlouho, dokud nebude trapný.