Dismanův soubor na přehlídce Děti-výchova-divadlo
Reportáž z přehlídky DVD, kterou pořádá Katedra výchovné dramatiky DAMU a na níž se každoročně předtaví nejzajímavější recitátoři a inscenace dětského a mladého divadla.
Z rozhovoru se sestrou Angelikou Pintířovou, SCB, se kterou jsme si povídali na festivalu Děti, výchova, divadlo.
Prokop Novák: Téma tohoto festivalu jsou přesahy. Vy pracujete s dětmi, a mě by zajímalo, jak vnímáte přesah směrem od dětí k vám. Co ony vám dávají?
sestra Angelika: Já moc ráda pracuji s náctiletými. Když s někým mluvím, tak každý říká: Jak s nimi můžeš pracovat?
To je výborná otázka, co mi dávají. Učí mě některým věcem, třeba technickým. Nikdy bych neměla facebook, kdybych nepracovala ve výchovném ústavu, kde mě zajímalo, s čím mladí pracují. Objevila jsem některé možnosti, a na druhou stranu jsem objevila i rizika, které to může mít. Na téhle skupině náctiletých mě nejúžasnější připadá, že mají spoustu energie a spoustu nápadů, a já to jenom tak lehce sbírám a snažím se to směrovat tím správným směrem. U starší generace mi přijde líto, že jim neumíme líp naslouchat. Že se neumíme líp dostat pod povrch například jejich textů. Nám mohou připadat ukřičené, opakují se tam sprostá slova … Když ale pominu formu a podívám se pod povrch, tak zjistím, že mají velice zajímavý pohled na svět, že ho vnímají do hloubky, že by chtěli být poctiví, že mají v sobě ideály, ale že jsou mnohdy sami a nikdo je neposlouchá. To od nich získávám. Dívat se na věci pořád nově a úplně nezkostnatět.