Ohlédnutí za zájezdem do Brém
Jak jistě mnozí z vás víte, zajelo si třicet členů souboru na výlet do Brém. Ten výlet nebyl ovšem jen tak ledajaký... Pokračuje Matěj Vějdělek
Brzy ráno (asi tak v deset hodin) 27.ledna letošního roku již bylo třicet členů souboru připraveno na dlouhou cestu do severoseverozápadního Německa. Všichni z ospalosti ještě trochu nevrlí vyhlíželi autobus, který nabíral stále větší a větší zpoždění. Nakonec přece jen dorazil (s hodinovým zpožděním), naložila se bagáž, zamávalo se a vyrazili jsme. Samozřejmě u nás nesměl chybět Karel Weinlich, známý to režisér a maskot souboru a Michal Macourek, známý to náš klavírista. Cesta se zdála být nekonečnou. Různí lide si ji zkracovali různými kratochvílemi. Např. zpíváním známých písniček z Peaceniček atd. Konečně se před námi z noční tmy objevily Brémy. Zaparkovali jsme u Weser stadionu a s písní Bejvávalo dobře na rtech jsme vystoupili z autobusu. Dav našich hostitelů byl skutečně velký.
Téměř ihned po výstupu se naši hostitelé začali shánět po "svém" souborovém dítku. Takto jsme byli rozebráni a odvezeni svými hostiteli do našich desetidenních domovů. následující týden byl jaksepatří nabytý. Samá představení (Brundibár, Brundibár a Kantáta, Peceničky a Kantáta, výlety po Brémách (návštěva jejich úžasné radnice, slavných loděnic, kde jsme viděli výrobu lodí...)a po Bremenhavenu (což je velmi starý brémský přístav u moře...), zkoušky Kantáty atp....Na konci týdne jsme se rozjeli Dobrobusem nazpět do Prahy. Skoro nikomu se domů nechtělo.
Cesta zpět byla o něco veselejší než cesta do Brém. Zpívalo se víc a dokonce se pouštěly filmy (tradiční Mušketýři a Arizona, ale i jeden netradiční - Tmavomodrý svět. K večeru se již všichni těšili domů. Nakonec se dorazilo v pořádku, ale s menším zpožděním...
Ten týden byl hodně náročný, ale zato jsme měli možnost vidět to, co i samotní brémané nikdy blíže neviděli. Podle mého názoru se zájezd vyvedl a myslím si, že se do Brém ještě podívám, protože v tom shonu jsem neměl možnost vše pořádně pochytit. Jediné co mi vadilo bylo, že jsme neviděli ani kousek moře a že jsem se pár dní nemohl vyspat (brzo ráno nás vzbouzel malý klouček z naší rodiny). Jak se říká, příjemné se spojilo s užitečným.
Matěj Vejdělek