Potmě na chatu
Kvůli natáčení televizního seriálu jsem musel odjet večer na jeden statek v jižních Čechách. Točila se noční scéna a muselo se dlouho čekat, až se setmí. Mělo se skončit v jedenáct hodin, ale skončilo se ještě později.
Protože se druhý den ráno zase točilo, jeli jsme s mamkou spát na babiččinu chatu, která leží blízko. Máma měla na autě rozbitý výfuk a hrozně jsme se báli, že nám upadne cestou a zůstaneme trčet o půlnoci někde v poli. Celou cestu na chatu auto strašlivě rachotilo, ale nakonec jsme dojeli. Ale neměli jsme ještě vyhráno. Všude byla tma jako v ranci a my se poslepu plížili k chatě. Najednou bim! Rána do hlavy. Narazil jsem do pumpy. Pak máma uá! Zakopla o pařízek a už jela po zadku ze stráně. Kraťoučká cesta z auta do chaty nám trvala věčnost. Konečně vevnitř. Už jen zapnout pojistky a rozsvítit. Ale kde ty pojistky jsou, to si mamka nemohla přesně vzpomenout.
Prolezla celý záchod, hrozně láteřila a když se konečně rozsvítilo, viděl jsem, že je celá omotaná pavučinami. Vypadala hrozně. Mýt jsme se ale už ven nešli, protože bychom se zase pomlátili. Padli jsme do postele a spali. Brzo ráno nás vzbudil budík. Kdybych nemusel, tak bych tak brzo nevstával. Divím se ale, že tak brzo vstávali sousedi, kteří se postupně objevovali u naší chaty. Jedna sousedka si myslela, že jsme zloději. Druhá se bála, že se v noci udělalo špatně babičce nebo dědovi. A třetí měla podezření, že tam moje máma někoho má. Ta třetí měla pravdu – měla tam přece mě.