Psanecký ateliér: Reportáž z celodenního výletu a vědomostní soutěže
Psanecký ateliér se hlásí s dalšími texty. Přečtěte si o letošní vědomostní soutěži, která Dismančatům doslova zavařila, a také o celodenním výletu do neznáma.
Vědomostní soutěž o vaření. Babičky by byly pyšné
Večerní program začal tak, že jsme se seřadili do skupinek a posadili se do jídelny. Každé družstvo dostalo papír se svým názvem, jakýmsi QR kódem a písmeny A, B a C na stranách. Kačka a Julča nám představily pravidla soutěže. Otázky se týkaly vaření a vítězný tým dostal podepsanou kuchařku od Julči a Kačky s recepty, které opravdu vyzkoušely. Mobilem se naskenuje papír a podle toho jaké písmeno je nahoře, se propíše odpověď rovnou do hry. Za každou správnou odpověď jsme dostali 600 bodů a za špatné jsme nezískali nic. Otázky šly podle náročnosti, na lehčí odpovídali pouze nejmladší členi skupinek a postupně se přidávali starší. Body každým kolem stoupaly a pak přišla poslední otázka. Avšak dva týmy skončily se stejným počtem bodů, a tak nejstaršího člena z těchto skupin čekal druhý den rozstřel, který se vysílal v odpoledním rádiu Diss.
Danny
„Cesta je cíl“ aneb jak Dismančata na výlet vyrazila
Ráno začalo jako každé jiné. Probudily nás líbezné zvuky rádia Diss a ještě s ospalkami v očích jsme se odšourali na snídani. Tam jsme se ovšem dozvěděli zprávu, jež vše změnila. Místo klasického denního programu podnikneme patnáctikilometrovou celodenní cestu. Ještě před odchodem nás Český rozhlas vybavil vějíři s logem DRDS. Ovívajíce se, vydali jsme se čelem vpřed dobrodružství.
Cíl procházky nám zprvu nebyl známý, a až záhy jsme shledali, že vlastně žádný neexistuje. Náš výlet tak získal i symbolický přesah a naučil nás, že „cesta je cíl“.
Teploty, které jsme na složitou výpravu vyfasovali, stoupaly do nebeských výšin. Utěšovali jsme se optimisticky, že horší by bylo, kdyby pršelo. I když nám po chvíli začaly docházet síly a zásoby vod, my se nevzdali.
Dlouhou chvíli jsme si krátili sbližováním se členy, které tak dobře neznáme. Proto netrvalo dlouho a dorazili jsme na konec naší výpravy. Usadili jsme se u břehu jednoho malebného rybníku a bažili se krásnou panoramatem i novou várkou čerstvé vody, kterou nám dovezly posily.
Cesta zpět uběhla rychle. Pařící slunko zesláblo a my se před ním navíc schovali za větvemi stromů v lese. Do tábora jsme po celém dni dorazili sice s několika puchýři a vysíleni, ale hlavně s dobrým pocitem a zaslouženou chutí k výbornému a již připravenému jídlu.
Bianca