Večerní program první skupinky a latinské taneční. Psanecký ateliér přináší textová svědectví, Sara s Kačkou fotky
Soustředění se nám přehouplo do druhé poloviny. Našim redaktorům neunikne nic a vy tu máte další textové parády od psaneckého ateliéru. A tradičně nechybí ani fotoreport od Sary, kterou tentokrát svými snímky doplnila i Kačka Pušová.
Latinsko-americké tance jsme se učili v zakouřeném anglickém baru
Tanečními nás prováděli Luisa a Franta, kteří nás přivítali předtančením ze seriálu Gangy z Birminghamu. Luisa jakožto Grace a Tommy v podání Franty. Atmosféru zde navozoval bar a kostýmy asistentů. Jako hudba posloužil seriálový soundtrack. Pod latinsko-americké tance spadá rumba, cha-cha, mambo, jive a tango, které jsme si všichni zatančili. Na parket pokaždé nastoupila děvčata a Luisa je naučila kroky z daného tance, to samé poté čekalo kluky, ale s Frantou. Místo americké volenky, kdy můžou žádat o tanec dámy i páni, jsme měli britskou, což je to samé, ale hodilo se to k tématu večera.
Viktorie
S první skupinkou a Malým princem po planetách
Ve čtvrtek si pro nás večerní program připravily děti z první skupinky. Na šesti stanovištích – planetách – pro nás měly úkoly na téma Malý princ. Tento večer byl připraven hodně kreativně, byli jsme rozděleni do skupinek, ve kterých jsme chodili po stanovištích. Na planetě pana krále jsme vyráběli z oblečení a míče poddaného, panu byznysmenovi se ztratily hvězdy a lampář chtěl, abychom mu vypočítali, kolik hodin je na různých místech. Také jsme hádali postavy, ochutnávali alkohol (limonády!), zeměpisec po nás chtěl názvy měst. Táborem se potuloval Malý princ v podání Matěje Trejtnara a chtěl namalovat beránka. Byl připraven i bonus, což byly šifry, hádanky a slovní úlohy. „Chtěli jsme, aby to bylo klidné a taky trochu kreativní,“ říká Julča Součková. „Každý si vzal jednu planetu a pak si vymyslel úkol,“ dodává. Večer byl pro nás vesmírný i pohádkový.
Kiki Š.
Hrát na cajóny mě moc baví, i když mi to zatím nejde. S Julčou Součkovou o novém ateliéru
Na táboře je letos poprvé ateliér Tělo, rytmus, hlas. V redakci nás zajímalo, co si pod tímto názvem představit. Proto jsem se rozhodla udělat rozhovor s Julčou Součkovou, která na něj chodí.
Na co se zaměřujete v tomto ateliéru?
Na docela hodně věcí. Jak na pohybová, tak na hlasová cvičení. A děláme různé hry, někdy je to spíš pro mladší, někdy trochu složitější pro starší.
Proč sis tenhle ateliér vybrala?
Protože ještě nikdy žádný takový ateliér nebyl a přišlo mi zajímavé si vyzkoušet něco nového.
Splnil ateliér tvoje očekávání?
Já jsem si to představovala dost jinak. Ale moc mě to baví, i když tam děláme něco jiného, než jsem myslela, že budeme.
A co jsi od ateliéru čekala?
Čekala jsem, že budeme hodně zpívat a možná i hrát na nějaké nástroje a nacvičíme třeba písničku. A to zas tak moc neděláme.
Chtěla by ses ateliéru účastnit i příští rok?
Letos je můj poslední tábor, protože už mi je patnáct. Ale kdybych mohla… Tak to vůbec nevím, to podle toho, jaké by byly ostatní ateliéry.
Na ateliéru dáváte do cvičení hlas i tělo. Co z toho ti jde líp?
Řekla bych, že hlas mi jde líp, protože hraju i na různé hudební nástroje a tomu tělu se zas tolik nevěnuji. Takže ten hlas mi jde líp.
Na jaké nástroje hrajete a který máš nejradši?
Na ateliéru hrajeme teď nově na cajóny, to mě hodně baví, ale moc mi to nejde. A pak si vyrábíme různé bicí nástroje z přírodnin.
Luisa J.
Koho nejvíc zaujaly červené oči? Maruška se ptá na večerní programy
Jaký je tvůj nejoblíbenější večerní program?
Tonička Bej.: Nejspíš diskotéky, protože tam se pořádně vyblbneme, je tam hodně hudby a je sranda tam být.
Damian: Můj nejoblíbenější program byl včera večer, kdy jsme hádali, co je fikce a co je pravda. Protože tam byly červené oči!
Josef: Mně se moc líbila nočka. Mám hrozně rád nočku s bojovkou, protože Vlasta krásně režíruje ta představení a je to vždycky moc hezky připravené. Má to krásnou atmosféru, jak je to v tom lese a všichni se trochu bojí a svítí světla. Je to trochu magické, to mám každý rok nejradši.
Max: Taneční.
Kristýnka F.: Asi vyhlašování, je to tam hodně napínavé. A je to závěr tábora a potom je i diskotéka.
Vilém: Latinsko-americké tance, protože to je vždycky klidný večírek. Jsou tam skoro samé ploužáky a asi si to vždycky nejvíc užiju.
Maruška R.
Reaguji hlavně na světlo a atmosféru, říká Alenka, která má na táboře na starost bodování
Na táboře DRDS je každoroční tradice bodování chatek. Boduje se jako ve škole, známky od jedné do pěti. Pokud dostanete tři pětky, následuje takzvaný letečák, během kterého vám asistenti vyhází všechny vaše věci před chatku. Alenka nám poskytla informace, o tom, jak bodování momentálně probíhá.
Podle jakých kritérií bodujete?
Když vstoupíme do chatky, první věc, na kterou se koukneme, je, jak na nás daná místnost působí. Hodnotíme, jestli se obyvatelé chatky obtěžovali alespoň ustlat postel, což je velmi důležité. Myslím si, že pokud je postel ustlaná, znamená to, že se na úklid úplně nevykašlali, a tudíž nemohou dostat pětku. Jestliže mají vyvětráno, jsou urovnané věci a v koupelně se nepovaluje špinavé prádlo, považujeme chatku za příjemnou.
Jaké jsou nejšpinavější a nejsmradlavější chatky?
Nedokážu říct, jaká je nejsmradlavější, protože jsem ztratila čich, reaguji hlavně na světlo a atmosféru. Co se týče nejšpinavějších, tak se to mění.
Jsou čistější holčičí nebo klučičí chatičky?
Tak řekla bych, že v tomhle směru je to úplně jedno. Holčičky mají asi lepší smysl pro detail, pečlivěji si rovnají věci, a v tom jsou možná trochu pořádnější, ale i kluci si umí dobře uklidit.
Jaký máš názor na asistentská obydlí?
Asistentské chatky hodnotíme trochu jinak. Já bych řekla, že jsou osobité, ale jsme shovívavější, protože nemají čas si tam udržovat pořádek. Místo známek jim dáváme pocitové emotikony, abychom jim zbytečně nepřidávali letečák.
Myslíš si, že byste měli bodovat přísněji?
Jsou dny, kdy si připadám, že bych měla být více přísná, a zrovna vstoupím do chatičky, kde mají hezky uklizeno, to mě ukonejší a já už nemám chuť dávat hnusné bodování.
Jste shovívavější k mladším?
Ne.
Proč mají mladší členové vždy nejčistší chatky?
Podle mého mladší víc poslouchají, když jim řekneme, aby si srovnali boty, vynesli koš nebo vyluxovali, tak oni si to zafixují po zbytek tábora, zatímco když to řekneme starším, udělají to, ale třeba jen na jeden den, protože už mají jiné zájmy.
Nina a Vali