Vojcek provedl Dismančata letošní bojovkou. Fotoreport od Sary doprovází texty o dalším dění v táboře
Rozhovor s Žofkou o rozhlasovém ateliéru, reportáž z klasických tanečních v podání Matěje a Viktora nebo anketa o táborových zážitcích. I to si připravili členové psaneckého ateliéru pod vedením Filipa a Aničky. Za sebou máme ale třeba i noční hru, kterou svým objektivem zachytila naše dvorní fotografka Sara Baalbaki.
Pátý den nás překvapila bojovka a představení našich asistentů
Po večeři pro nás Bětka, Honza a zdravotník Tomáš připravili přednášku, při které jsme si povídali o psychickém zdraví. Poté jsme se převlékli z košil a šatů do teplého oblečení a vyrazili plni napětí do lesa. Tam už byli asistenti připraveni zahrát nám na paloučku představení Vojcek německého dramatika George Büchnera. „Zkoušeli jsme celkově 12 hodin,“ říká asistentka Luisa, která hrála Marii, ženu hlavní postavy. „Nejvíc mě bavil vznik celého představení,“ doplňuje doktor experimentující s hrachem František.
A proč zrovna tohle představení? Podle Matěje, který společně s Vlastou a Františkem hru režíroval, je hra na táboře realizovatelná, ale zároveň děsivá. Je na svou dobu progresivní a i když je z poloviny 19. století, je stále aktuální. A také se režisérskému triu líbila.
Představení bylo sice delší než jsme čekali, ale jelikož nás bavilo, připadalo nám jako chvilka. Někteří si s sebou vzali karimatku a mohli odpočívat na měkkém.
Následně jsme ve skupinkách šli po světlech bojovku. Po různých rozestupech jsme potkávali asistenty, kteří předváděli děsivé scénky z představení. Uprostřed bojovky si Josef a Sara odebrali jednoho ze skupiny, který jim musel „oholit“ hlavu. Nebylo nikoho, kdo by se nebál. Aniž bychom si toho všimli, obešli jsme okruh a vrátili se zase zpět na stejné místo do tábora. Všichni už jsme byli velmi unavení, a tak se šlo spát.
Elenka a Luisa
Taneční klasika v podání Matěje a Viktora
Po jednom odložení přišly konečně na řadu taneční, které byly letos opět venku. Tanečními nás provedlo chlapecké duo Viktora a Matěje. Tančili jsme klasické tance jako waltz, valčík, což nejsou stejné tance, a blues, což je velmi romantický tanec, jak říká asistent Matěj. Na učení se každého tance nejdříve nastoupila děvčata, a poté vždy chlapci. V první polovině večera jsme se učili tance a tancovali a v druhé polovině večera po druhé večeři jsme už jenom tančili.
„Nejlehčí tanec byla asi polka a nejtěžší asi waltz, protože má náročné kroky,“ říká Rikka, která je na táboře poprvé. „Moc jsem se na taneční těšila, protože to byly první taneční v mém životě a moje očekávaní se naplnilo,“ dodává Luisa Jirsová. O volence často rozhodovali členi z publika, které vybrali asistenti. Poté následovala mazurka, která byla na rozdíl od předešlých let krátká, a nakonec velmi vyčerpávající polka, která se ale zvrhla v diskotéku v tanečních šatech.
Většina z nás si taneční velice užila a těšíme se na latinsko-americké tance a taky na ples.
Danny, Kiki Š. a Maruška R.
Vstávání mi nevadí, baví mě natáčení a vymýšlení kravin, říká Žofka z rozhlasového ateliéru
Na táboře nemůže chybět rozhlasový ateliér. Chodí na něj i Žofka, se kterou jsem si o něm povídala.
Proč sis vybrala tento ateliér?
Rozhlasový ateliér? Protože já jsem na něm byla už loni i předloni a moc se mi na něm líbilo, protože ráda natáčím, a to je se skupinkou možné často jenom jednou za tábor. A já natáčení hrozně zbožňuju. A taky protože když se na něj chodí déle, tak se získavají různé zkušenosti s natáčením a to se vždycky hodí.
Co tě na něm nejvíc baví?
Nejvíc mě baví asi buď to natáčení anebo vymýšlení různých kravin, když to jde. A vybírání písniček občas.
Jaké je ráno vstávat?
No, jelikož bydlím s Rášou – a ona vstává dost brzo (ne že by nějak hlučela) – tak se pak probudím taky velice brzo, takže mě nikdo nemusí budit, což já nesnáším. Takže se budím sama, což je v pohodě. Pak akorát přijdou asistenti, zaťukají na okno, že už mám jít, takže je to v pořádku. A navíc nevstáváš úplně vždycky. Vstáváš jenom když jsi v technice, ve zprávách a nebo moderuješ. Jinak se vlastně ani vstávat nemusí. Takže vstávání mi nevadí.
Kolik hodin denně strávíš ve studiu?
Ve studiu já ani moc nejsem. Když natáčím, tak spíš s edirolem někde venku. Takže nevím kolik hodin denně, to je docela těžká otázka. Různě se to mění.
Maruška R.
Víte kdo je nejchytřejší kluk v táboře? Ptáme se členů na nejlepší zážitky.
Jaký je tvůj nejvtipnější zážitek z tohoto tábora?
Sára F.: Když jsem se pokoušela vylézt na střechu chatky č. 2 a skočit z ní. Bohužel se to moc nepovedlo.
Danny: Nejvtipnější pro mě bylo, když nováčci odpovídali na moje otázky.
Matěj T.: Uspávání Honzou Köhlerem.
Violka: Vtipné pro mě bylo hraní hry na ateliéru, ve které vymýšlíme gesta, která se nakonec spojí v jeden velký pohyb.
Jaký zážitek z tohoto tábora tě nejvíc zahřál u srdíčka?
Kristýnka F. : Zahřálo mě u srdce, když jsme s holkama měly na chatce záchvaty smíchu.
Prokop: Když mi Meda řekla, že jsem nejchytřejší kluk na táboře.
Fabián: Srdce mě zahřálo po zjištění, že jídlo tady nechutná jako ve školní jídelně.
Luisa J., Elenka, Viktorie