Výlet na Azory aneb Tady chcípl pes

Nejmenují se podle psa Azora, ale podle azurové barvy, která je tam skoro všude. Azurové je tam moře, azurové je nebe, hortenzie i domy jsou tam modré. Jen modrého psa jsme nepotkali. Na Azorské ostrovy jsem se dostala díky tomu, že můj táta natáčel pořad Na cestě. Na Azorech se toho dá hodně vidět a zažít a nikdy na tyto zážitky nezapomenu!

Azorských ostrovů je devět, každý je úplně jiný a mají krásná jména: São Miguel, Terceta, Pico, Flores, Santa Maria… Z ostrova na ostrov jsme přelétávali nebezpečným malým letadlem a nebo pluli lodí, všude kolem nás byla hejna modrých delfínů a dokonce jsme viděli i velryby!!! Byla jsem malinká a bála jsem se, aby mě ty velryby nesnědly. Zažili jsme mnoho a mnoho zajímavého, viděli jsme smaragdově zelená sirná jezera, louky, kde se pásla stáda černých býků, sopečné krátery, jedli jsme z „ďáblových“ hrnců, což jsou sopečné průduchy, ve kterých domácí připravují své dobroty, koupali jsme se v moři, kde pobřeží bylo černé jako uhel, protože bylo z lávového kamene a byly jsme ve druhé nejhlubší sopečné propasti na světě.

Ale nezapomenu na příhodu, která se tam stala. Šli jsme se podívat na „torádu“ býků v ulicích, kdy lidé zabední přízemní okna a dveře domů a vypustí býky do ulic a muži je chytají na dlouhá lana, ale jelikož jsem byla malá, bylo to pro mě moc kruté. Šli jsme na procházku městem, v ulicích bylo prázdno, všichni byli na býčích zápasech. Můj táta řekl: „Tady chcípl pes.“ A já se rozbrečela a ptala jsem se ho: „Kde umřel ten pejsek ?!“ No jo, byla jsem ještě malinká!!!