Děti se ptají: Jak můžeme Ukrajině pomoct my děti? Odpovídá novinářka Nora Fridrichová

Jak můžeme Ukrajině pomoci my děti?

Nad tím jsem přemýšlela, protože i moje dcery vyselektovaly hračky, které chtějí darovat ukrajinským dětem. Po hračkách je trochu poptávka, protože lidé teď hodně posílají peníze nebo dávají oblečení, ale s rodiči sem cestují i děti a děti potřebují hračky. A pak mě napadlo, že by se určitě hodily i fixy, omalovánky a knížky v ukrajinském jazyce.

Na internetu je spousta charit, které ale nejsou opravdové. Jak můžeme rozpoznat ty falešné od těch pravých?

To je občas otázka i pro mě, musím říct. Takovou charitu bych zkusila projet internetem, podívala bych se třeba na její webové stránky, jak funguje na sociálních sítích, protože dneska se charita dobře dělá přes sociální sítě. Podívala bych se i na to, zda má transparentní účet, který ale není podmínkou toho, aby ta charita byla důvěryhodná. Pokud ho ale charita má, tak se podívat, jaký tam je pohyb peněz, hlavně kam odcházejí. No a možná bych se taky dívala na televizi, hodně se vysílají reportáže, ve kterých různé charity vystupují a to už je určité vodítko k tomu, že ta charita je brána jako důvěryhodná. 

Které organizace byste doporučila?

Doporučila bych organizaci, která je poblíž vás, poblíž místa, kde bydlíte. Třeba nějaké lokální středisko, protože tam přesně vidíte lidi, kteří tam chodí. Teď sem Ukrajinci jezdí k nám, takže budou chodit do téhle organizace a vy jim tam můžete nechat nějaké věci. Já bych vám doporučila, abyste hledali nějaké místo poblíž, kam můžete osobně přijít a můžete se tam i podívat.

Existují nějaké organizace, přes které můžeme ubytovat Ukrajince, když máme třeba volnou chalupu?

Myslím, že už existují webové stránky, kde můžete tuhle nabídku zveřejnit. My jsme před chvíli u nás doma také ubytovali paní a ta cesta byla přes našeho starostu, který organizuje příjezd Ukrajinců k nám. Na starostu už jsou napojeni lidé z hranice, takže vlastně takhle si lidé telefonují a předávají si lidi. Říkám to s tím, že je to hrůza, protože to zní divně, ale bohužel taková je doba.

Dává teď vůbec smysl jezdit na Ukrajinu nebo k hranicím pomáhat, nebo už je tam moc lidí?

Organizace i úřady teď vyzývají, aby lidé k hranici nejezdili, protože je tam strašný provoz a to hlavně z druhé strany. Teď je tam tolik lidí, kteří potřebují utéct před válkou a před bombami, takže každé další auto, které jede v protisměru, bohužel zabírá prostor. Myslím si, že je lepší pomoc koncentrovat sem. A to buď do organizací, které rozdávají pomoc tady, nebo do těch, které pomoc poté převezou humanitárním vlakem.

Je lepší zakládat nové charity, třeba v našem malém městečku nebo vesnici, nebo přemlouvat ostatní, aby dávali peníze nějaké větší charitě?

Já bych vás asi podpořila v tom, abyste zkusili něco vlastního, ona je to hezká zkušenost a já ráda podporuji malé před těmi velkými. Líbí se mi to, že v těch malých uskupeních jsou nadšenci, které to strašně baví a dělají to proto, že se chtějí do něčeho připojit, něčemu pomoct a také něco udělat. Takže rozhodně běžte do toho a vůbec se toho nebojte.

Co mohou dělat dospělí pro pomoc na Ukrajině. Jde jenom o peněžní pomoc nebo třeba o vytřídění věcí a podobně?

To všechno, co jsi říkala, dělat můžou, ale můžou třeba i protestovat. Teď se v Česku koná taková diverzní věc, kdy lidé můžou na mapu Ruska na internetu vkládat do komentářů různých zařízení informace o válce. V Rusku panuje cenzura a lidé nemají přístup ke svobodným informacím a velmi často nevědí, co se ve skutečnosti děje. Takže třeba teď probíhá tohle. A myslím si, že už i v nějaké škole se to odehrává, kdy učitel se žáky pracuje na google mapě a vkládají do komentářů různých zařízení (hotelů, restaurací), kde se obvykle píšou recenze, v ruštině informace o tom, že Rusko napadlo jinou zemi.

Jak můžeme pomoci lidem, kteří žijí tady v České republice, ale mají třeba na Ukrajině nebo v Rusku nějaké příbuzné.

V tuhle chvíli jde primárně o příbuzné na Ukrajině, protože tu bombarduje Rusko a tam umírají lidé. Tohle je věc, která není úplně snadná. Ukrajinci, kteří žijí tady, mají doma příbuzné, bojí se o ně a pokoušejí se je dostat sem. Složitá je přeprava Ukrajinců na ukrajinskou hranici, protože ta země je ve válce, padají tam bomby – a do toho máte jet někam autem. Obdivuji všechny Ukrajince, kteří se zatím na hranici dokázali dostat.

Proč teď přijímáme všechny Ukrajince jako uprchlíky, ale před tím jsme vůbec nepřijímali například Afghánce nebo lidi ze Sýrie?

Z nějakého důvodu mají Češi k Ukrajincům blíže, než k etnikům, která žijí v jiných částech světa. Zároveň tím, jak s námi Ukrajinci žijí, jak je známe a se spoustou z nich pracujeme nebo se starají o naše děti, máme pocit, že jsou nám bližší. To je jedna věc, ta je patrná. Druhá věc je, že například v případě konfliktu na Blízkém východě byla část politické reprezentace proti. S tím souzněla část české společnosti. To pak vytvářelo napětí a společnost se pak k migraci a uprchlíkům stavěla negativně.

Mluvila jste s nějakými Ukrajinci? Co je teď nejvíc trápí a co nejvíce potřebují?

Mluvila, máme doma jednu maminku, která teď u nás se svými třemi dětmi bydlí. Přijíždí sem teď zejména maminky s dětmi nebo staří lidé. Všichni muži zůstali na Ukrajině, protože bojují, bylo tam vyhlášeno stanné právo a muži rukují do války. Ženy, které sem přijíždějí, jsou velmi nešťastné, zlomené a plné strachu, zda své muže ještě někdy uvidí, protože to je v případě války bohužel krajně nejisté.

U spousty lidí je teď vidět obrovské nasazení a vůle pomáhat Ukrajincům. Myslíte, že to lidem vydrží?

Dnes jsem četla komentář, že prožíváme euforii, která jednou pomine. Ale to není vůbec důležité. Teď je důležité, aby válka skončila a aby obětí bylo co nejméně. To, že se bude čas a to, jak tu společně žijeme (protože všichni si teď ubíráme ze svého komfortu), vyvíjet, je podle mého názoru přirozené a něco, na co se společně připravíme a budeme se společně snažit to zvládnout. To nejdůležitější je, aby Ukrajinci přežili tuhle válku a mohli se vrátit domů.

Slyšela jsem o vaší organizaci Šatník. Jak to lidem z Ukrajiny pomáhá a kolik oblečení už jste vybrali?

My jsme teď v Šatníku uspořádali sbírku speciálně pro lidi z Ukrajiny, kterými jsou hlavně maminky s dětmi. Nasbírali jsme už několik tun oblečení, drogerie, hygienických potřeb, plen, bot a všeho možného. Již jsme to začali rozdávat, už k nám chodí první Ukrajinky, vybírají si z označených krabic a berou si, co potřebují. Také jim to rozvážíme nebo posíláme, pokud nejsou v Praze. Shodou okolností zrovna zítra naše auto odjíždí do jednoho uprchlického tábora. Včera mi v něm říkali, že jím za jeden den prošlo tři sta sedmdesát lidí, obrovské množství.

Jak se využijí vybrané peníze ze sbírek?

Různě. Také jsem otevřela sbírku, tak ji popíšu. Je to sbírka na nákupy jídla ukrajinským maminkám, protože když sem přijedou, tak nemají vůbec nic. To můžu potvrdit i u té rodiny, která dorazila k nám. Nákupy mají sloužit ukrajinským rodinám, aby dostaly nákup jídla, mohly si uvařit a když budou mít jídlo na stole, aby si alespoň na chvíli vzpomněly na svůj starý život bez války. Co se týče ostatních sbírek, jejich účely jsou nejrůznější. Některé sbírky jsou například na humanitární pomoc na hranicích, uprchlíkům se rozdává jídlo a pití. Nebo jsou sbírky určené na nákup materiálu, na pomoc s bydlením. Sbírka může být na všechno, co stojí peníze.